Život v závorce
S knihami o vysoce citlivých lidech jako by se roztrhl pytel. Jen letmým pohledem do knihkupectví jsem jich napočítal více než dvě desítky. A nedávno k nim přibyla další, která se těm ostatním ovšem poněkud vymyká. Designem, nadhledem i osobním zaujetím. Řeč je o autorské knize Lenky Blažejové, jež stojí rozkročena mezi deníkem, komiksem a naučnou publikací.
Na úvod autorku trochu představme. Lenka Blažejová je grafička a ilustrátorka, jež má na svém kontě tři originální knižní projekty. Všechny vznikly původně jako její osobní terapie, skrze níž se vyrovnávala s bolestnými událostmi ve svém životě. Nejdrásavější je Průvodce po ztrátě miminka, pietní deník, kam mohou čtenáři psát i kreslit. Jakožto máma dvou dětí a tří andílků, jak sama říká, se zde pokusila zpracovat svůj žal a rozloučit se s předčasně narozenými dětmi. Básně, příběhy, úvahy i praktická doporučení mají za cíl pomoci projít těžkým obdobím zármutku i dalším
rodičům. Pokud navštívíte autorčin web, uvidíte fragmenty vyplněného deníku, včetně dopisu zemřelému dítěti, který jde až na dřeň myslitelné bolesti.
Po tomto prubířském kameni následovala oddychovější Moje rudá knížka, komiksově zpracované vyprávění, které detabuizuje menstruaci. Kniha plná nadsázky je věnovaná všem ženám a dívkám „na Měsíci“, ale i jejich mužům, aby pochopili měsíční proměny nálad svých partnerek. A konečně do třetice vyšel svazek nazvaný Cíťa, což je označení vysoce citlivých jedinců.
Dvojité zranění
Opět jde o komiksově laděné dílo, za nímž stojí autorčin osobní příběh. „Když mi bylo deset let, rodiče se rozvedli. Můj milovaný táta se odstěhoval a máma byla psychicky na dně. Zamrzla jsem a uzavřela se. Když mi bylo čtrnáct, opustil mě táta podruhé. Nečekaně zemřel,“ píše autorka a dodává: „Táta mi toho dal opravdu hodně. Díky němu se věnuju knížkám. Ale taky mě dost zranil. Jako dospělá vím, že byl
hodný člověk. Bylo to pro něj taky těžké. Měl mě rád. Moje plachá dětská část tomu ale nerozumí, uvízla v minulosti.“
Privátní příběh o vině a odpuštění se posléze zobecňuje do údělu senzitivních lidí. Otevřenou zpověď střídají výkladové pasáže: „Citlivé a introvertní děti budou v přívětivém prostředí klidné a tvořivé, v nevyhovujícím plačtivé nebo agresivní. Vycítí rozpory v rodině. Hůře snášejí změny. Bývají samotářské, plaché, pomalé, zasněné. Rozumějí si se staršími lidmi. Rozvod na ně mívá zdrcující vliv. Je důležité je ujišťovat, že neztratily lásku rodičů. Kvůli své odlišnosti a citlivosti jim hrozí šikana. Vysoce citlivé děti bývají někdy mylně označeny nálepkou ADHD.“
Vesmír a rohlík
Výjimečnost této knížky tkví ve střídání osobního a obecného tónu. Ve vyvažování obou pólů. Pro čtenáře podobně obdarované (původně zamýšlené uvozovky jsem u tohoto slova několikrát vymazal, zase vrátil a nakonec vymazal) budou konfesijní pasáže působit jako pohled do zrcadla. Lidé, kteří jsou citlivým jedincům nablízku, zas mnohé pochopí. „Když je mi nejhůř, jako bych sjela výtahem do pekla své mysli, do hloubi svých nejdivnějších stavů. Pak se cítím nejosamělejší a neopuštěnější na celém světě,“ říká autorka podotýkajíc: „Citlivost a introverze jsou důležitými povahovými rysy. Celý život se s nimi učím žít. Někdy jsou skvělým darem, jindy přítěží. Občas vnímáme vesmír a všechny souvislosti v něm, jindy zas máme problém dojít si pro rohlík. Celej život se před světem spíš schovávám. Jsem tak
trochu ve vlastní závorce.“
Vhodným korektivem vážného tématu je autorčino grafické pojetí knihy: moderní, vtipné, vkusné, přátelské pro dnešní mladé nečtenáře. Skvělé odlehčení přináší i její hra s jazykem, kdy různé idiomy a frazeologismy kreslí doslovně. Jste-li tedy jako na jehlách, utopení ve splínu anebo podkopáváte svou sebedůvěru, autorčina kresba vám posune koutky úst alespoň mírně nahoru.
A ještě něco vynáší tuto knihu nad průměr. Její étos. V závěrečné kapitole Jak na naše dary? nabádá čtenáře „skočit do neznáma, i když si nevěřím“, neboť „nikdy nebudeme dokonale připravení a nikdy nebude ideální čas“. A důkazem, že její slova nešustí papírem, je právě papír, který vám šustí pod rukama. Vždyť tato introvertní plachá bytost dokázala vymyslet, napsat, nakreslit a vydat tuto knihu ve vlastním nakladatelství. To vůbec není málo!
Text: Jiří Lacman
Rodina a škola 5/2023